Listopad 2017

Proč tu chodím ? qwq

16. listopadu 2017 v 8:47 | リュウ |  My Mind
Zdravím..

Možná jsem se o tom již zmínil, možná ne. Jsem studentem střední školy, oboru informační technologie.
Upřímě, myslel jsem si, že to má smysl, že mě to bude bavit a to je z části pravda, ale posledním týdnem si říkám: "Co tady sakra dělám?".
Chodím sem už třetím rokem, ale cítím se jako bych tady byl desetiletí. Uvědomuju si, jak málo mi tato škola dala a jak hloupí jsou někteří učitelé tady.
Jasně, mají vysokou školu, ale za předpokladu, že je upozorníte na to, že nemají pravdu, pocítíte jejich hněv.
Jednoduchý příklad se mi naskytl už v prváku. Měli jsme hodiny ZSV (Zásady společenských věd/občanská výchova), bylo to více méně normální hodina,
ale paní "profesorka" se rozhodla přijít do třídy se špatnou náladou. Křičela po nás absolutní nesmyslnosti, vyčítala nám chování, které je normánlí a není nijak zakázáno.
Při větě: "Na začátku hodiny, mi odevzdáte mobily..." jsem zareagoval a odvětil "Nikomu nesmí být svévolně zabaven majetek.".
V tu chvíli mi to přišlo nejvtipnější, učitelka, která nás učí o zákonech, státu, právech a podobných záležitostech zčervenala a začala kříčet: "Co si to dovoluješ se mnou takto mluvit."
Docela zabijácké uzavření, jejího výkladu. Měl jsem pravdu, ale přesto se mnou bylo jednáno jako bych se nějak přečinil a dovolil si dotknou se "Boha".
Od té doby pozoruju stovky podobných případů, téměř od všech učitelů a to minimálně v 5ti třídách, tudíž to nemůže být jen námi.
Proč tady pořád chodím ?
Vždyť to nemá úroveň. Stojí mi ten kus papíru dokazující, že jsem udělal maturitní zkoušku za toto chování vůči mě ?
Většina hodin je absolutně nudná a nic nedávájící. Momentálně v jedné z nih píši i tento článek.
Proč náš školský systém funguje takto ?
Touto otázkou odkazuji na další podtéma, kterým je školský systém v ČR.
Školský systém asi nikdy nebude dokonalý. Dostáváme spoustu pro nás zbytečných informací, které v životě nevyužijeme, ačkoliv je nám tvrzen opak.
Vysvětlete mi k čemu mi bude biologie, když chci být programátor ?
K čemu bude grafikovi informace: "Co napsal pan Giusephe Morro?".
Chápu, základní škola nám měla dát základní inormace, pro schopnost začlenit se do společnosti, uvědomit si, co chceme ve světě dělat, ale na střední ODBORNÉ škole mi nepříjde jako vhodné brát
tyto zbytečnosti. Být nucen učit se předměty, které nám jsou absolutně k ničemu.
Proč si nemůžeme vybrat ?
Řekněme, že bychom měli češtinu, matematiku, angličtinu a tělesnou výchovu povinnou a k tomu nám byla dána možnost, si vybrat několik dalších předmětů jakožto dobrovolné.
Nebylo by to lepší ?
Nebylo by to praktičtější ?
Nechodili by studenti do školy raději ?

Loučím se, znuděn ^^

Blindness

13. listopadu 2017 v 20:10 | リュウ |  My Mind
Zdravím...

Tématem nad kterým bych se dnes rád zastavil, jak už název napovídá je slepota. Slepota, ale ne v tom jednoduchém slovasmyslu. Mám tím na mysli to, jak může být člověk slepý vůči sobě, svým myšlenkám, pocitům a názorům.
Momentálně to mohu pozorovat z první ruky u mého nejlepšího kamaráda.
Ačkoliv si to neuvědomuje, pozoruju na něm spoustu negativních změn. Změn, které by vědomně nikdy nepřijal a nechtěl je přijmout, ale ironicky je způsobuje sám. Nalhává si, že trpí depresí. Né, že bych chtěl pohoršovat tuto prognózu, ale poukazuje na to každou chvílí, až nezdravě často.
Jednou se rozhodl zajít si k psychiatrovi, který mu nasadil antidepresiva.
Tou dobou mi to přišlo jako vhodné řešení, uznal jsem, že má problém a potřebuje nějakou pomoc. Pomoc, kterou mu já neposkytnu. Jenže od té doby hledá v těchto prášcích něco, co neposkytují. Snaží se s nimi zahnat veškerý stres a myslí si, že ho zbaví problémů. Naopak, tyto prášky jsou jednoduše řečeno "oblbováky", které bere jen proto, aby si nebral problémy okolo tolik k srdci.
Tento člověk měl jeden úžasný koníček, psaní. Líbilo se mi, jaké používal slovní obraty, jak si se slovy hrál a co všechno dokázal v hlavě utvořit. Tuto vlastnost už u něj ale neobdivuji. Nevím, jestli je to mnou, ale začínají z něj padat více méně bláboly, které se mají těmto slovním obratům podobat.
Bohužel, připadá mi, že jsem si toho, co s ním jeho upjatost na prášcích dělá, všiml až TEĎ.
Můžu jen doufat, že se nějaká zbloudilá duše podívá na můj blog, zhodnotí situaci a poradí mi jak mu pomoct, ale to asi marně. Mohu jen doufat, že si můj nejlepší kamarád přečte mé myšlenky, zhodnotí situaci z jiné perspektivy a zkusí se zamyslet nad tím, jestli je vše v pořádku, nebo není.

Loučím se..